Koketa
Těch tvých her mám už dost,
jseš samej flirt, ve mě už kypí zlost,
slizká jseš jako had,
zkoušíš mě dostat, tyhle ženský nemám rád.
Tak říkám, už mě nezkoušej,
vynech mě, baby, já nejsem tak pitomej,
tak říkám, už mě nezkoušej,
nechej mě být, před jiným se předváděj.
Svůdnej hlas, úzkej pas,
nádherný oči, dlouhej havraní vlas,
dobře znáš cenu svou,
chlapi jak blázni plazí se za tebou,
dát jim šanci a potom vzít,
tohle tě baví, v tomhle ty umíš žít
a klidně zkoušej, jak obstojím já,
děvče, máš smůlu, tvá krása mě nezajímá.
Tak říkám, už mě nezkoušej,
vynech mě, baby, já nejsem tak pitomej,
tak říkám, už mě nezkoušej,
nechej mě být, před jiným se předváděj.
Předváděj, předváděj, předváděj se,
když se ti to líbí,
jen mávej a mávej, zamávej s každým,
kdo ti dá šanci,
tak sváděj a sváděj,
jednou se holka sama šeredně spálíš,
vysmátej, vysmátej,
vysmátej v týhle chvíli jsem jen já.
Pupek
Začíná mě štvát můj zuboženej vzhled,
zvykl jsem si cpát se a teď jsem samej špek,
tělo mý uvadá a s báchorem se sotva hýbám.
Kam se poděl zájem všech dívek a žen,
proč se nechytám už jako dřív a jen,
kynu, kynu dál a další kila lehce sbírám.
Knedlík, vepřový a k tomu pět dvanáctek
a místo sexu flák tlačenky před spaním,
začínám toho mít už dost.
Začnu běhat, zvedat těžký činky,
denně budu chodit na bazén,
jen mě holky mějte zase rády,
chci být zase jak dřív oblíben.
Ode dneška jím už jenom sóju,
vepřový už nikdy nechci znát,
chci být štíhlej jak jsem kdysi býval,
tak mi šanci zkuste ještě dát.
Chci být zase chlap a chci být zase fit,
v posilovně sílu musím teď nabýt,
za několik týdnů budou holky ze mě šílet.
Budu tělo trápit a makat ze všech sil,
překročím svůj stín, teď už mám jasnej cíl,
nikdo pro můj báchor, nebude si ze mě střílet.
Začnu běhat, zvedat těžký činky,
denně budu chodit na bazén,
jen mě holky mějte zase rády,
chci být zase jak dřív oblíben.
Ode dneška jím už jenom sóju,
vepřový už nikdy nechci znát,
chci být štíhlej jak jsem kdysi býval,
tak mi šanci zkuste ještě dát.
Kletba
Blíží se noc, den ztrácí moc,
záhy už tma je, každý usíná,
už každý spí, jen měsíc ví,
že proměna zlé kletby začíná.
Óóó…óóó…óóó…začíná.
Tmou, lesem zní vlčí vytí,
hrůzu a strach každému nahání,
jen jediná se nebojí,
ví, že je v bezpečí do svítání.
Óóó…óóó…óóó…do svítání.
Ráno je čas, kdy kletba zas,
dívku mění do kůže jestřábí,
z vlka se stal rytíř a dál,
dál na svém koni krajem uhání.
Dál, dál, děj se co děj,
dál při sobě chtějí stát,
jejich lásku nic nezničí,
kouzel se nemusí bát,
marně touží po svém objetí,
kdo kletbu zlou odvrátí,
kdo zničí to zlé prokletí,
snad štěstí se navrátí.
Pláč
Skrýváš pláč, srdce tvé svírá žal,
zapomenout na vše chceš, ale nejde,
osud je zlej a zrovna ty platíš mu daň,
už nikdy víc nespatříš milou svou.
Nespatříš více její tvář,
neucítíš žár jejích rtů.
Zůstal jsi sám bez lásky své,
stále ji máš v myšlenkách před sebou,
vidíš ji tam, kde ona stála naposled,
pak už navždy splynula s věčnou tmou.
Kdosi cizí jí život vzal
a tobě zbyl už jenom pláč.
Pláč, tobě zbyl jenom pláč,
pláč, tobě zbyl jenom pláč,
pláč, tobě zbyl jenom pláč,
pláč, tobě zbyl jenom pláč,
zbyl jenom pláč.
Vzpomínáš dál na chvíle s ní,
v očích tvých pláč zůstal snad napořád,
život ji vzal a zůstal jenom pouhý stín,
už nikdy víc nespatříš milé tvář.
Kdosi cizí jí život vzal
a tobě zbyl už jenom pláč.
Pláč, tobě zbyl jenom pláč,
pláč, tobě zbyl jenom pláč,
pláč, tobě zbyl jenom pláč,
pláč, tobě zbyl jenom pláč,
zbyl jenom pláč.
Mamon
Mít prachy, je odjakživa vášeň má,
chci pořád hrabat, víc mě nezajímá,
za peníze si koupíš v Praze dům,
tak hrabej, hrabej, nikdy nevěř snům,
pečení holubi do huby nelítaj,
musím se snažit, ať mám víc, než jiní maj.
Soused se chlubil novou Toyotou,
dával mi přivonět, jak voní novotou,
kde na to, chudák jeden, asi vzal,
musím ho trumfnout a tak šetřím dál,
kámoš je na tom stejně jako já,
taky rád hrabe, ale pořád nic nemá.
Mamon zničí nás,
kde prachy vzít a přitom nekrást,
mamon zničí nás,
horší než droga,
je to drahej špás – mocnej špás.
Tak dost
Těch keců o nás dvou,
mám už, baby, plný brejle,
růžovou zahradou,
procházet už nejde,
problémů nad hlavou,
přestaň už stavět vzdušný zámky,
snít je tvou zábavou,
jenže sny, ty často lžou.
Nelítej ve hvězdách
a moc si dítě nenamlouvej,
vždyť nejsi jediná
a navíc já, já nejsem hloupej.
Tak dost – už nemám zájem,
tvý kecy poslouchat,
končí procházka rájem,
přichází tvrdej mat.
Nic není napořád, jednou všechno končí,
všechno končí,
tak zkus se pousmát, musíš to tak brát.
Měl bych ti přinášet,
každej den plnou náruč květin,
prát, vařit, uklízet
a splnit každý přání,
v záplavě něžných vět,
oči tvý budou štěstím zářit,
znám tě už nazpaměť
tělo po změně touží.
Tak dost – už nemám zájem,
tvý kecy poslouchat,
končí procházka rájem,
přichází tvrdej mat.
Nic není napořád, jednou všechno končí,
všechno končí,
tak zkus se pousmát, musíš to tak brát.
Je mi holka líto, košem ti musím dát,
já nechci pořád dávat,
jednou chci taky brát,
klidně si zase lítej,
v myšlenkách ve hvězdách,
ať s tebou další snílek,
prožije peklo jako já.
Planina
Smáli se s duší nevinnou,
procházka bílou planinou,
do prsou vánek příjemně se opíral.
Pod nohou tříšť je ledová,
na dlani vločka sněhová,
společný krok za krokem je hřál.
A ty se přestaň dívat,
jako bys jim to nepřál,
jakoby ukradli sen, co se tobě zdál,
nech je v klidu přejít bílou planinou,
kdo ti za to může, najdeš si jinou.
Utekli, spolu, utekli,
nikomu o tom neřekli,
nemusí se nám zpovídat, jdou dál.
Před sebou mají bílou pláň,
na sněhu našli si svůj ráj,
ledňáček jim k tomu na rampouchy hrál.
A ty se přestaň dívat,
jako bys jim to nepřál,
jakoby ukradli sen, co se tobě zdál,
nech je v klidu přejít bílou planinou,
kdo ti za to může, najdeš si jinou.
Můžem je chránit, závist upálit,
možná pak zůstane láska i pro nás.
Nasedej
Když už doma nemáš stání,
přemýšlíš, jak zmizet ven,
říkáš si, „Tak co mi brání“,
utíkej z těch čtyřech stěn,
dej svý káře další šanci,
nenechej ji dlouho stát,
na plakátech zvou tě k tanci,
dneska necháš nudu spát.
Nasedej, nasedej, dneska večer bude hej,
nasedej, nasedej, nikdo ti nebrání,
nasedej, nasedej, žádný trable nevnímej,
nasedej, nasedej, dnes večer nepůjdeš spát.
Vyrážíš a nemáš zdání,
co se večer bude dít,
najednou však znenadání,
na cestě chce dívka vzít,
v tu ránu máš brzdu rád,
noha padá na pedál,
stačí jenom jeden pohled
a už víš, co bude dál.
Nasedej, nasedej, dneska večer bude hej,
nasedej, nasedej, nikdo ti nebrání,
nasedej, nasedej, žádný trable nevnímej,
nasedej, nasedej, dnes večer nepůjdeš spát.
Táhni pryč
Tak už je to tady,
stará má mě zradila,
v mý posteli cizí mužskej,
řekni, kdes ho sbalila.
Po nocích se dřu jak vůl,
abys měla z čeho žít,
ty se s jiným klidně couráš,
máš chuť, proč si neužít.
Táhni pryč, já už ti nevěřím,
táhni pryč, pakuj se ke dveřím,
táhni pryč, ty couro špinavá,
táhni pryč, zlá jseš a prolhaná.
Vycítilas asi prachy,
zkoušelas to na mě hrát,
pod pódiem krásný oči,
prý jen mě chceš milovat.
Proč já blbec naletěl jsem,
na tvý oči nevinný,
kdybych věděl, co jsi zač,
tak jsem dávno u jiný.
Táhni pryč, já už ti nevěřím,
táhni pryč, pakuj se ke dveřím,
táhni pryč, ty couro špinavá,
táhni pryč, zlá jseš a prolhaná.
Prachy
Každý den ti život dává mat,
je ti souzený jen prohrávat,
sotva uvěříš, že za pár let,
v penězích se budeš utápět,
v krámech ti ceny zvedaj tlak,
marně vzhlížíš k bohu do oblak,
dávej, musíš něco dát,
o lepším světě nech si raději zdát.
K čemu je ti síla, mladej věk,
když nemůžeš sehnat slušnej flek,
nerovnou hru s bídou musíš hrát,
nikdo nechce dávat, chce jen brát,
koho to zajímá,
že máš kapsy pořád prázdný,
koho to dojímá,
to tvý trápení.
Dávej, dávej,
zahrabej ve svých prázdných kapsách,
dávej, dávej, ať zaplatíš, co máš,
dávej, dávej,
zahrabej ve svých prázdných kapsách,
dávej, dávej, ať zaplatíš, co máš.
Proč je takhle tvrdej dnešní svět,
plnej lidí chladných jako led,
každej se jen stará o svý já,
trable druhých nikdo nevnímá,
koho to zajímá,
že máš kapsy pořád prázdný,
koho to dojímá, to tvé soužení.
Dávej, dávej,
zahrabej ve svých prázdných kapsách,
dávej, dávej, ať zaplatíš, co máš,
dávej, dávej,
zahrabej ve svých prázdných kapsách,
dávej, dávej, ať zaplatíš, co máš.
Kdy skončí to nekonečný trápení,
co nutí tě vždycky až na dno sáhnout,
proč tvoje štěstí stojí opodál,
proč musíš makat jako černej,
když prachy chceš mít,
tak si musíš máknout,
v tomhletom světě jsi to mladej nevyhrál.
Navždy tvůj
Já vím, že nejsem sám,
kdo je vedle z očí tvých,
jsem z tebe blázen, tvůj sladkej úsměv,
dostává mě vždy do úzkých,
jak o závod běží nám čas,
pokaždý, když s tebou jsem,
vždy z nenadání je tu další ráno
a já chci dál snít ten svůj sen.
Prosím tě, neodcházej,
ještě chvíli zůstaň se mnou dál,
vím, že čas je neúprosnej k nám,
prosím tě, neodcházej,
nechci žádnou jinou, přísahám,
chci být jen tvůj – navždy tvůj.
Já vím, že chyby mám,
někdy mívám mouchy svý,
tak promiň lásko, já už budu hodnej,
nerad vidím slzy tvý,
nepoznal jsem nikdy tolik lásky,
jakou s tebou prožívám,
konečně vím, co je to štěstí,
nechci nikdy být už sám.
Prosím tě, neodcházej,
ještě chvíli zůstaň se mnou dál,
vím, že čas je neúprosnej k nám,
prosím tě, neodcházej,
nechci žádnou jinou, přísahám,
chci být jen tvůj – navždy tvůj.
Podvod – cover od Jana a Františka Nedvědových
Na dlani jednu z tvých řas do tmy se koukám
hraju si písničky tvý co jsem ti psal
je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná
půjdu se mejt a pozhasínám co bude dál.
Pod polštář dopisů pár co poslalas dávám
píšeš, že ráda mě máš a trápí tě stesk
je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná
půjdu se mejt a pozhasínám co bude dál.
Chtěl jsem to ráno
kdy naposled snídal jsem s tebou
ti říct že už ti nezavolám, pro jednu pitomou holku
pro pár nocí touhy
podved jsem všechno o čem doma si sníš
teď je mi to líto.
Kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky
dvakrát či třikrát to ne i jednou je dost
je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná
půjdu se mejt a pozhasínám co bude dál.
Chtěl jsem to ráno
kdy naposled snídal jsem s tebou
ti říct že už ti nezavolám, pro jednu pitomou holku
pro pár nocí touhy
podved jsem všechno o čem doma si sníš
teď je mi to líto.
Hloupý kecy
Hloupý kecy kdo poslouchat má,
ze zásady musím to být vždy já,
tvý nápady mi krkem lezou,
proč musím já trpět za blbost tvou.
Jé i jé – trápení s tebou,
Jé i jé – trápení mám.
Nechci dál se s tebou jenom hádat,
jé, jé, já půjdu o dům dál,
uvidíš, že je to dobrej nápad,
jen bych ti v cestě stál.
Tvým názorům musím se smát,
dobře já vím, že nemáš mě rád,
klidně si hrej svý housle dál,
já odcházím, pro mě ty nejsi král.
Jé i jé – trápení s tebou,
Jé i jé – trápení mám.
Nechci dál se s tebou jenom hádat,
jé, jé, já půjdu o dům dál,
uvidíš, že je to dobrej nápad,
jen bych ti v cestě stál.
Kdo je chytrej a kdo není,
kdo na to má a kdo všechno změní,
klidně se snaž, jak nejlíp to znáš,
já odcházím, volný ruce teď máš.
Jé i jé – trápení s tebou,
Jé i jé – trápení mám.
Nechci dál se s tebou jenom hádat,
jé, jé, já půjdu o dům dál,
uvidíš, že je to dobrej nápad,
jen bych ti v cestě stál.
Klauni
Klauni všech manéží, baviči, komici,
přichází na scénu svou,
s úmyslem nezištně naladit, napravit
ztracenou náladu tvou, tak už jdou.
Lidé se dívají, smutně si zpívají,
písničku starostlivou,
o daních, o dětech, o platech, o bytech,
že život není už hru, není hrou.
Jé, klauni pláčou,
já je viděl stát,
v řadách na sociálkách.
Když děti spinkaly, klíčema cinkali,
hromadně na náměstí,
ruce si podali, všechno si srovnali,
konečně budou zas svý.
V sobotu zpívali, potom se vyspali,
v pondělí šli zase dřít,
něco se změnilo, něco se zazdilo,
za něco musíme žít, jako dřív.
Jé, klauni pláčou,
já je viděl stát,
v řadách na sociálkách.
Slzy se tlačí do očí,
zloději něco votočí,
lidé když na noční jsou,
jeden má jazyk na vestě,
druhý je stále na cestě,
honí se za prachama,
za prachama.
GP………………Láska a pravda zvítězí, že?