Morous
Máš vlastní svět,
jsi uvězněn v kleci svých iluzí,
zkus přemýšlet,
kudy ven a nejlíp rovnou hned.
Sám proti všem,
nepochopen,
nejlepší z „nej“,
tak proč se ti nikdo neklaní.
Tak se prober a nebuď vůl,
vždyť tě vůbec nikdo nemá rád,
navždy zůstaneš sám jak v plotě kůl,
začni taky jiný lidi brát.
Jsi jeden z těch,
co nikdy vlastní chybu nepřizná,
jen samej vzdech,
celej život táhneš břímě na zádech.
Tvý starosti
máš z blbosti,
nás nedojmeš,
každej z nás ví přesně, jakej jseš.
Tak se prober a nebuď vůl,
vždyť tě vůbec nikdo nemá rád,
navždy zůstaneš sám jak v plotě kůl,
začni taky jiný lidi brát.
Suzan
Už tejden jsem do tebe blázen Susan má,
rván touhou nemůžu spát,
z tvejch očí jak v tranzu si pořád připadám,
srdce svý já chci ti dát.
Věř, že jsem romantik, přeplujem Atlantik,
vezmu tě do říše snů,
provedu tě rájem, no tak naznač zájem,
uvěř mi, chci být jen tvůj,
no tak se nezdráhej, nestyď se, neváhej,
neboj se pozvi mě k Vám,
nebraň se poznání, doteků, líbání,
dnes večer nechci být sám.
Oujé, jsem hotovej, když tě vidím zas,
můj tep burácí tělem mým,
snažíš se říct, že ještě nedozrál náš čas,
svým hláskem nevinným.
Věř, že jsem romantik, přeplujem Atlantik,
vezmu tě do říše snů,
provedu tě rájem, no tak naznač zájem,
uvěř mi, chci být jen tvůj,
no tak se nezdráhej, nestyď se, neváhej,
neboj se pozvi mě k Vám,
nebraň se poznání, doteků, líbání,
dnes večer nechci být sám
Tak netrap mě Suzan
a pozvi mě dál,
tak netrap mě Suzan,
vždyť víš že rád tě mám,
tak netrap mě Suzan
a pozvi mě dál,
tak netrap mě Suzan,
vždyť víš…
Páteční noc
Než půjdem spát, ještě si dáme drink,
tak nalévej, hej, ať je nám líp,
teď zapomeň na všechny problémy,
dneska je pátek a dneska jsme tu my,
nezapomeň dneska si užívat,
dnes můžeš dělat vše to, co máš rád,
ještě je čas začínat umírat,
tak pojďte všichni, půjdem si zazpívat.
Za celej tejden máme všeho dost,
dneska chceme pít a hrát pro radost,
tak neboj se správně se odvázat,
přidej se k nám, jdeme si zazpívat.
Vykašli se na antipatie,
s námi se směj, nikdo tě nezbije,
je nám to fuk, jakou ty barvu máš,
zazpívej s náma, no a pak budeš náš.
Miss
Vždycky jsem ti říkal,
půvab tvůj zaslouží si uznání,
do soutěže krásy tolikrát tě přemlouval,
teď koruna tě zdobí,
tvoji tvář vidím denně v novinách,
teď jsi na roztrhání
a já čekám doma dál.
Vrať se mi zpátky, cítím se hrozně sám,
vrať se mi zpátky, ty však míříš ke hvězdám,
vrať se mi zpátky, chybíš mi čím dál víc,
vrať se mi zpátky, těchhle pár slov chci ti říct.
Balíš svoje kufry,
tvoji tvář spatří i za velkou louží,
dostalas šanci
a tu musíš využít,
zbývá rozloučení,
na ranvej moje oči smutně vzhlíží,
slzám se neubráním,
když tvý kroky v dálce zní.
Vrať se mi zpátky, vrať se mi napořád,
vrať se mi zpátky, každej den mi musíš psát,
vrať se mi zpátky, zůstal jsem tady sám,
vrať se mi zpátky, dělí nás teď oceán.
Válečníci
Oheň a kouř ničí vše,
propukl těžký boj,
všichni do války už jdou,
na obloze zvedá se obrovský černý mrak,
jeho blesky smrt nesou.
Žádný z nich nechce se vzdát,
každý se chce tvrdě rvát,
nechce svůj život jim dát,
tenhle boj chtějí vyhrát.
Na bojištích umírá jich na tisíce,
těl mrtvých přibývá óó…
už jdou se bít, zabíjet,
přinášet zkázu všem,
kořist válečnou berou.
Brání se a útočí,
každý z nich má život rád,
nepřítele svého ničí,
chuť pomsty jim nedá spát.
Válečným územím,
válečníci jdou,
stále jen bojují,
o slávu se rvou.
Blíž ke hvězdám
Blíž ke hvězdám,
Amore mio, vynes nás,
vzpomínáš,
není to jedno, pomoz nám,
lásky čas
vrať nám,
náš čas,
nám…
Čas Romea,
Romea a Jůlie,
srdci dvou,
ať na poplach se nebije,
zlatý šíp,
Amore,
ať najde cíl,
v nás…
Pojďme dál, leťme spolu výš,
na křídlech lásky smíš vystoupat až ke hvězdám,
radost mám, když s láskou usínám,
když dva se probouzí, probouzí se svět.
Můžeš tam,
kam zlí lidé nemohou,
nevzlétnou,
maj závaží na nohou,
Amore,
stůj,
stůj,
při nás…
Prosíme,
ať svůj toulec vystřílíš,
zdá se snad,
že nebezpečí nevidíš,
láska nám
umírá,
nám,
mizí…
Pojďme dál, leťme spolu výš,
na křídlech lásky smíš vystoupat až ke hvězdám,
radost mám, když s láskou usínám,
když dva se probouzí, probouzí se svět.
Go, go, go (Sigma)
Už přišel čas, boty dupou po tribunách,
už přišel čas, turnikety rotujou,
už přišel čas, každý hledá svoje místo,
už přišel čas, všude auta parkujou, bude se hrát.
Každej svůj příděl piva dávno v sobě má,
tak jedem, kluci, leťs go, hrajte co to dá,
chvilka ticha, začali hlásit sestavu,
už nezbývá, jen se vmísit do davu, tak jedem.
Go, go, go, kluci už je válcujou,
go, go, go, neměli jezdit na Hanou,
go, go, go, Sigma ráda vyhrává,
go, go, go, ta se nikdy nevzdává.
Fanoušci řvou, jak to jinde neumí,
na druhej den ani jeden nemluví,
sborovej hlas žene Sigmu do vítězství,
je dobrej den máme body, body,
body, body, body, body
Go, go, go, kluci už je válcujou,
go, go, go, neměli jezdit na Hanou,
go, go, go, Sigma ráda vyhrává,
go, go, go, ta se nikdy nevzdává.
Maria
Rybářská osada, z komínů stoupá dým,
časně se vstává, ještě se pomodlí,
rybářská bárka právě vyplouvá,
s nápisem Maria, Maria mává.
Vlnka si pohrává se stéblem trávy,
Maria přání má, aby se vrátil.
Bárka se zmítá, dravci se houfují,
svalnatý rybář čelo si stírá,
úlovek nesnadný na dně bárky,
život je proradný, nemůže zpátky.
Lampa je rozbitá, není vidět útes před přídí,
vlna jej srazila, pouhé trosky nikdo již neřídí.
Rybářská osada, z komínů stoupá dým,
dítě se vyptává, kdy už se vrátí,
za dlouhých večerů Maria vychází,
jako by slyšela zoufalé volání.
Mariáááá……….
Krádež
Jedem na plnej plyn, rychlejší než svůj stín,
zrcadla na očích má,
plechovku od coly odhodil do polí
a tak mu další podávám.
Míříme k stopařkám, no tak zastav a bude fajn,
jsou nádherné, no tak zastav, povídám.
Vstupují do vozu, zahlédl jsem kozu,
jsou jen tak lehce oděné,
sukýnky skoro ne, kalhotky růžové,
doufám, že budou přítulné.
Mám ruku tam, kde často nebývá,
má Andrea své vnady neskrývá.
Zastávka v hotelu, čekám na posteli,
holky se prý připraví,
náhle mi dochází, proč holky odchází,
právě nám s autem odjíždí.
Jed
Nad zemí se snáší noc,
kdo má prachy, ten má moc,
krátí život, krátí dech nám.
Beztrestně se odehrává každodenní zabíjení,
je jedno, koho zabíjí města výparů.
Každý z nás má svíci svou,
hoří rychle, hoří tmou,
svítání se nedočkáš, co dál.
Ozónová díra tvoří lidem mrtvý stín,
jak dlouho to vydržíme, lidé, tak co s tím.
Dýcháte a pijete jed, alkohol a kouře z cigaret,
Ďábel tančí nad propastí, na jejímž dně leží svět,
máma s tátou dítě hledají, výrobce se s ničím netají,
svět je pomník padlých vojáků před smrtí.
Já nevím sám, co mám vlastně podniknout,
jsem zvyklý poslouchat a hlídat čas,
jsi přece lid, tak nenech se oblafnout,
ať není potopa po nás.
Skoč do vany, jedy už tě žerou,
proč zrovna my, proč nám život berou,
jak prase jde každý na porážku sám,
já mám strach, že je konec, to vám povídám.
Svět prokletý, pro prachy sám se zničí,
co pomůže, když pár lidí křičí,
příští věk bude zas doba kamenná,
dlouho země bude lidí zbavená.
Hrdina
Chtěl jsem být hrdinou, překročit Himalaj,
tak jako Marco Polo, jak Hannibal Alpy,
slavnej jak někdo, o kom se učí ve školách,
o kom si vykládaj báby na pavlači,
udělat něco, co se standardu vymyká,
jenže, jak mám jít na to,
jsem hroznej nešika.
Pak přišla myšlenka na loupež století,
vidím, jak do pytle cihličky dávám,
vidím, jak se ta zpráva do světa rozletí,
nebudu muset balit sváču do Práva,
kdybych byl bejval chytrej, no tak bych nekradl,
v bance, co majitel ji dávno udělal.
Takže jsem nebyl slavnej, nebyl jsem v ráji,
tlačenku, co jsem našel, pod mostem krájím,
trest jsem si odpykal, tady ho dokončím,
tu svoji hlavu v mracích takhle jsem zúročil.
Nedělej, na co nemáš,
ty ještě neumíráš,
já jsem se vodkecal,
tak nebuď hloupej, hloupej, hloupej….