Calibos
Bahenní vzduch a protivná havěť,
ve dne je šero a v noci je tma.
Hromadný hrob, jenž nemá paměť,
vládcem té země je Calibos.
Vraždění, nemoc a jed, ohavný Calibův svět
bozi jej znetvořili, bažiny ovládat má.
Odporný k líbání ret, pohled má chladný jak led,
místo dlaně vidlici a přitom srdce hořící.
Bohové často zrůdní jsou,
oddávají se svým odporným hrám,
odpor a krása mají se bít,
Calibos – vidlice, Perseus – štít,
V nesnázích Calibos je,
boj začíná, Perseus jde.
Boj se již odehrává, štíři se za pána rvou,
i družina Perseova bojuje o dívku svou.
Bohové zábavu mají, každý je gladiátor,
už jen dva zůstávají, Perseus a Calibos.
Zeus teď dovršil tu věštbu svou,
nešťastný Calibos potupně zmírá.
Protekční Perseus cestu svou zná,
po těžkém boji krev z meče si stírá.
U konce Calibos je,
cestou svou Perseus jde.
Za krále
Bouře už se blíží, začíná blesků rej,
na zteč vojska míří, nádech to zlověstnej.
Nenechaj klid zbraním, už duní salvy z děl,
na bojištích svádí boj na tisíce těl.
Všichni maj svý pány, za který i zemřít chtěj,
jenom slova chvály na krále z úst vojáků zněj.
Zástavy a královský erb – znaky svýho krále –
každý bojovník dobře zná, nutí ho jít dále.
Dusot kopyt koní strach lidem nahání,
spoustu jejich polí v planiny promění.
Kruté boje sílí, krev teče potokem,
chvíle vyčkávání střídá se s útokem.
Všichni maj svý pány, za který i zemřít chtěj,
jenom slova chvály na krále z úst vojáků zněj.
Velkoměsto
Město z betonu a mrtvé šedi ocele,
v zámotku elektrických pavučin.
Džungle divochů, mráz mi běhá po těle,
když vidím tenhle hnusnej labyrint.
Palby neonů, krásky co prodávají šarm,
noční barvy s vůní velkých bankovek.
Žebráci z podchodů, lidé, jejichž život je jen klam,
velkoměsto žije, chytá druhej dech.
Hudba z diskoték, narkoman si s jehlou sní,
o penězích, co znamenají obrovskou moc.
Alergie na dotek, každý hlídá rito svý,
nad velkoměstem je stále jenom noc.
Mac Leod
Hromy a blesky nad vrcholy skal,
snad ze všech stran jde Mac Leodův klan.
Ležící postavy, bojový řev,
sváry a hněv, na zbroji krev.
Jeden z Mac Leodů je tu sám,
boj se mu stále vyhýbá.
Smrtka se zjevila, Kurgan tu je,
vyráží vpřed, meč vytahuje.
Obrovská síla, smrtící zbraň,
strašlivou ránu mu zasazuje.
Zabitý Connor žije dál,
jakoby Satan při něm stál.
Conor Mac Leod přátele má,
on žije dál, oni umírají.
Kde je Brenda, kde je Ramírez,
nesmrtelní přežívají.
Tak přišly války a změnil se svět,
je tu Mac Leod i Kurgan tu je.
A tak se blíží poslední zteč,
kdo život svůj vybojuje.
K zemi jde tělo bezhlavé,
Connor odvádí děvče své.
Conor Mac Leod přátele má,
on žije dál, oni umírají.
Kde je Brenda, kde je Ramírez,
nesmrtelní přežívají.
Terasy
Co je nám do zákazů,
co je nám do lidí,
chcem se smát a chceme žít,
tak to každý cítí.
Ze všech teras činžáků
na svět člověk vidí
a tak spolu hledíme dolů.
Jsou tam pušky vojáků
a lidé, co maj přání
zapomenout na válku a žít.
Zbraní proti životu
a láskou proti zbraním,
Žádají o jistotu nám,
vzdej jim za to dík.
Jedna z cest je jistá a taky dost pohodlná,
z terasy se dívat na jiné jak bojují.
Za tebe i za kytaru, za náš smích, za štěstí,
bojují a někdy i mrtví jsou.
Tak už běž a nečekej,
spoj s nimi svá přání,
spravedlnost nevolej, musíš za ní.
Tak ty schody seběhni a nebudeš tam sám,
svět je obraz konkrétní, jsme jeho rám,
my jsme jeho rám.
Notorikův sen
Ještě lok, jen hlt a budem jako vždycky veselí,
nikdy domů už nepůjdem, nikdy ani v neděli.
Vyhodíme židle, stoly, dáme si sem postele.
Potom budem mezi nimi s krýgly cinkat o sebe.
Pak si dám, co já mám rád, dám si jednu zelenou,
servírka si ke mně vleze, řádím jí pod halenou, halenou.
Ráno, když se probudíme, pingl nám ho natočí.
Na posteli pěkně vleže si každý s krýglem zacvičí.
Je nám tu vesele, je nám tu skvěle,
nikdo nás nesere, je tu ráj.
Jednou týdně přijdou ženský, vymění nám pyžamo,
pak to pěkně zapijeme, vždyť to máme zadarmo, zadarmo.
Žákovský si zkontrolujem, jak se nám děti učí,
hlavně, že nás moralisti s abstinencí nemučí.
Je nám tu vesele, je nám tu skvěle,
nikdo nás nesere, je tu ráj.
Au
Žije si jak na zámku, ať věčně to trvá,
nemá můry ve spánku a nepřátel nemá,
na tričku má „NO PROBLEMS“, ale připadá si tak,
že se krásně usmívá, když ujíždí mu vlak.
Potom náhle zjistí, že je ráno, ráno,
ráno, když je na posteli sám,
jeho stará jinde má ustláno, ustláno,
nehledej ji, už je o dům dál.
Au, neříkej au, všichni tu jsou, každý tě pozoruje,
au, neříkej au, problémy jsou a ty je musíš řešit,
au, neříkej au, vždyť na to máš, vždyť nejsi malé dítě,
au, neříkej au a jdi se bít, když život nejde ti.
Žije si jak na zámku, už dlouho žije sám,
někdy zajde za holkama a někdy zajde k nám,
na tričku má „NO PROBLEMS“, ale teď to pravda je,
kdo má pro strach uděláno, všechno přežije.
A když někdy zjistíš, že je ráno, ráno,
ráno, kdy jsi na posteli sám,
tvoje stará jinde má ustláno,
ser už na ni, čert aby ji vzal.
Au, neříkej au, všichni tu jsou, každý tě pozoruje,
au, neříkej au, problémy jsou a ty je musíš řešit,
au, neříkej au, vždyť na to máš, vždyť nejsi malé dítě,
au, neříkej au a jdi se bít, když život nejde ti.
Ikaros
Křídla z vosku a péra ptačí,
touha mozku vzlétnout stačí,
svou silou létat si světem,
nad pevninou, pod modrým nebem.
Ikaros – pýcha, pád,
Ikaros – Slunce chtěl znát.
Konečně letí, už křídly mává,
než se ztratí v dálce prázdna
a stále výš, ke Slunci blíž,
už žár ho spaluje, se smrtí bojuje.
Ikaros – pýcha, pád,
Ikaros – Slunce chtěl znát.
Střípky snů do mraků rozhází,
Poseidon oběť svou nachází,
moře je čím dál blíž a blíž,
Slunce zná, teď pozná zemskou tíž.
Chtěl znát víc, než znát se dá,
chtěl mít víc, než jinej člověk má,
jenom ptáci smí létat do oblak,
lidé dál sní, jak se jim vyrovnat.
TV-smrt
Řekni těm hlupákům,
dřív nežli spadne most,
nežli jim lebky na slunci zbělají,
že je ta bedna pomalu zabíjí,
ještě se dívaj, ale už mrtví jsou.
Věčnost se otvírá, mrtvá a bezedná,
ten, kdo již zemřel, může si klidně spát,
že prý jsme v bezpečí, válka je daleko,
jaképak daleko, vždyť Země je malá.
Dítě se narodí, otec se usmívá,
v kosmu je díra a stařec umírá,
vojsko se nalodí, fáma je opilá,
kde však jsou lidé a kde tváře jsou.
Jsou, už jdou, už jsou tu a chtěj se bít,
barevné obrázky, nástroje totalit,
já i ty, i on i oni ví,
jak tyhle věci nebezpečné jsou.
Achilles
Paprsky slunce hladí tvář postavě v těžké zbroji.
Tvé oči stále hledí tam, kde trójské hradby stojí.
V žilách ti proudí horká krev a svaly dmí se silou.
Myslí tvou prodírá se hněv, ostří meče je tvou vírou.
Díky boží síle, Achille,
díky vodě živé, Achille,
jsi nejmocnější z vojáků, Achille,
přesto Trója bude hrob Tvůj.
Kamenné hradby stojí dál, vzdorují všem tvým rekům,
kolik let tenhle boj už stál, nejdelší bitva věků.
Tisíce dní a tisíce nocí, útok za útokem jde dál,
kdy pochopí, že ne mocí, ale lstí se tohle město dobýt dá.
Svíce už dohořívá, Achille,
jako život odumírá, Achille,
v Tróji už šíp ti brousí, Achille,
z paty tvé smrt tě zkosí.
I nesmrtelní umírají,
ve vzpomínkách zůstávají
ty doby bájí a reků,
zapadlé prachem věků.
Achille, i život tvůj.
Achille, i život tvůj.
Teplejch bar
Co to je, stále tě přemlouvaj,
aby ses nechal svést,
nevíš sám, co se vlastně děje,
mohla by to býti lest.
Za barem do ucha ti hraje Penk,
barman se usmívá,
jeden zleva, druhý zprava,
na pokoj Tě pozývá.
Po úderu všichni se rozprchli,
teď už můžeš klidně jít,
v hlavě slyšíš pořád Penka,
hlavně, že máš od nich klid.