Za smrt zase smrt
Odporný sny mi nedají spát,
kdejaký červ mi po těle leze,
vzalas mi život, bereš mi spánek,
a je to na mě znát.
Pronikla myšlenka až do mýho mozku,
jako tvá chladná ocel do mých zad,
už nejsem celej, teď už jsem z kousků,
přesto však musím vstát a jít.
Můj dům a před ním můj bourák,
a žena z ulice, co jsem si vzal,
úklad a pohřební průvod,
jak já ji málo znal.
Za smrt zase smrt!
Za smrt zase smrt!
Za smrt zase smrt!
Za smrt zase smrt!
Pomalu jdu, padá ze mě hlína,
dobře to vím, kde hledat tě mám,
musí se uklízet i krásná špína,
udělám to sám.
Půjdeme spolu tam, kde rostou kříže,
tvým tělem cestu zpátky zametám,
asi jsi věřila svý nepravý víře,
aspoň tam nebudu tak sám.
Můj dům a před ním můj bourák,
a žena z ulice, co jsem si vzal,
úklad a pohřební průvod,
jak já ji málo znal.
Za smrt zase smrt!
Za smrt zase smrt!
Za smrt zase smrt!
Za smrt zase smrt!
Dědek šedivej
Ti, co chodí po úřadech,
vědí, kdo je dědek šedivej,
na svý židli roky sedí,
roky škodí, dědek šedivej,
jako dřív si paragrafy zneužívá,
dědek šedivej,
do očí rád se ti směje,
škodolibej dědek šedivej.
Má nový kabát,
nemusí se bát,
se svým razítkem škodí dál,
má nový kabát,
nemusí se bát,
se svým razítkem škodí dál.
V práci teplý místo hlídá,
u koryta, dědek šedivej,
neustále chyby hledá,
pokoj nedá, dědek šedivej,
přes brýle tě pozoruje, ještě hlavou pokývá,
a potom řekne „Vypadněte!“, dědek šedivej,
jako stará noční můra, na kterou jsi zapomněl,
nezmizí a je tu stále, dědek šedivej.
Má nový kabát,
nemusí se bát,
se svým razítkem škodí dál,
má nový kabát,
nemusí se bát,
se svým razítkem škodí dál.
Kelklíř
Toulal se krajem, svět se mu slil,
tisíckrát umíral, tisíckrát žil,
chudým i bohatým na loutnu hrál,
chodíval lehce i z posledních sil.
Náladu sbíral a roznášel,
byl poslem rozličných zpráv,
svou hudbou celý kraj povznášel,
a potom šel zas dál.
Jednou se kejklíř zamiloval
všichni se smáli, smál se i král,
kejklíř se trápil, vždyť nic o tom nevěděl,
dřív než to poznal, jen na loutnu hrál.
Náladu sbíral a roznášel,
byl poslem rozličných zpráv,
svou hudbou celý kraj povznášel,
a potom šel zas dál.
Dívka jak obrázek kejklíře zmámila,
srdce mu ukradla, vracela smích,
on přišel o rozum, dívku chtěl unésti,
stráže ho probodli, navěky ztich.
Náladu sbíral a roznášel,
byl poslem rozličných zpráv,
svou hudbou celý kraj povznášel,
a potom šel zas dál,
pak šel zas dál,
pak šel zas dál,
pak šel zas dál,
dál v nebi hrál.
Baseball
Ideály nejsou, už není o co stát,
už ani neuklízíš bordel jak u prasat,
už to mezi námi není ono,
chybí tolerance, tak není nic,
já už jsem ti dal vše, co jsem mohl,
ty chceš ale stále víc.
Naposled ti říkám, nech ten můj baseball,
koníček a žena, to může být,
přestaň dělat scény a pojď se mnou na baseball,
stačí jenom chtít.
Právě jsem dostal čas na vybranou,
Prý já nebo baseball, jak se rozhodnout,
co je asi víc než ten, ta, ono,
když se ale dva k sobě nehodí,
nemá cenu dál se pořád hádat
kdo ví, co se přihodí.
Já si najdu ženskou, co hraje baseball,
budem hrát i doma, to nevaďí,
prostě chci mít ženskou, co má ráda baseball,
taková mě nezradí.
Ať to bolí
Muč mě, tluč mě,
dus mě, to má spád,
škrť mě, drť mě,
nuť mě mít tě rád,
kousej, škrábej,
nářez mi dávej dál.
Ať to bolí!
Tak to mám rád.
Ať to bolí!
chci se tě bát.
Svaž mě, řež mě,
znič mě nastokrát,
vřískej, třískej,
bič svůj nenech spát,
s růží v kůži,
smíš si se mnou hrát.
Ať to bolí!
Tak to mám rád.
Ať to bolí!
chci se tě bát.
V mém srdci žiješ dál
K lůžku tvýmu usedám,
ruku svírám do dlaní,
líčka tvá jsou pobledlá,
je konec tvýmu soužení,
já vím, že nic nezmění,
tohle moje zoufání,
já vím, že ztrácím tě, ztrácím.
Modrý z nebe k nohám tvým,
snesl bych ti strašně rád,
je však konec nadějím,
zbývá pár chvil akorát.
Žádný kouzlo nevrátí tě,
zase zpátky mezi nás,
ztrácím tě, lásko má, ztrácím.
Není toho málo, zač by stálo,
abys tady byla dál,
všechno bylo krásný, já se zblázním,
nechci tady zůstat sám,
v mém srdci žiješ dál.
Proklínám teď každej den,
kdy jsem s tebou nemoh být,
kdy jsem musel někam ven,
nebýt s tebou, to byl hřích.
Já vím tohle zoufání,
život tvůj už nevrátí,
já vím, ztrácím tě, ztrácím.
Není toho málo, zač by stálo,
abys tady byla dál,
všechno bylo krásný, já se zblázním,
nechci tady zůstat sám,
v mém srdci žiješ dál.
Blázne neumírej
Nechápeš, zítra bude všechno jiný,
jenom zlý, zdá se, máš před sebou,
nikdo už nebere tvoje chyby,
a jinej chodí ti za ženou.
Tak co, na co ještě čekáš,
je čas na vždy odejít,
na mostě teď odvahu hledáš,
stačí jeden skok a můžeš jít.
Blázne ještě neumírej, neumírej, neumírej,
blázne ještě neumírej,
zkus dát si ještě šanci,
blázne ještě neumírej, neumírej, neumírej,
blázne ještě neumírej,
musíš se ještě chvíli rvát.
Čtyřicet, došla ti inspirace,
najednou nikde tě nechtějí,
žádnej sex, žádný prachy, žádná práce,
skončit to, zdá se být nadějí.
Tak co, na co ještě váháš,
tam dole, tam se budeš mít,
tak proč, proč se pořád zdráháš,
stačí jeden skok a bude klid.
Blázne ještě neumírej, neumírej, neumírej,
blázne ještě neumírej,
zkus dát si ještě šanci,
blázne ještě neumírej, neumírej, neumírej,
blázne ještě neumírej,
musíš se ještě chvíli rvát.
Tak odhoď všechna závaží,
co na duši nosíš a překáží,
koukej se zas vrátit zpátky,
musíš jít zase dál.
Danger
Všude nebezpečí číhá,
kam se jenom člověk odváží,
já to vidím jinak, já strach mám,
seber si ty lana a běž tam,
kde chcípneš jen ty sám,
mě do toho vážně netahej.
Já nemusím vůbec nikdy na vrcholu stát,
abych si moh hory prohlížet,
nepolezu s tebou nikdy na Nanga Parbat,
na tohle já nejsem stavěnej.
Na ceduli – „Danger!“,
taky nápis – „Padá lavina!“,
na ceduli – „Danger!“,
doručený parte pro syna,
na ceduli – „Danger!“,
taky nápis – „Padá lavina!“,
na ceduli – „Danger!“.
No tak už mě dál nepřemlouvej,
já na tebe v bezpečí počkám,
nepolezu do hor, to mi věř,
raději mám chůzi v rovinách,
o tobě si přečtu v novinách,
udělej, co musíš, klidně běž.
Já nemusím vůbec nikdy na vrcholu stát,
abych si moh hory prohlížet,
nepolezu s tebou nikdy na Nanga Parbat,
na tohle já nejsem stavěnej.
Na ceduli – „Danger!“,
taky nápis – „Padá lavina!“,
na ceduli – „Danger!“,
doručený parte pro syna,
na ceduli – „Danger!“,
taky nápis – „Padá lavina!“,
na ceduli – „Danger!“.
Já chci být sám
Vzpomínám si na ty chvíle ne náhodou,
vzpomínky jsou místo štěstí náhradou,
je tu bílý den, je tu bílá noc, s černou zahradou,
a malíř maluje s černou paletou hrob,
kde věnce nekladou.
Vzpomínám si na ty chvíle ne náhodou,
nad postelí dívka v bílém s květinou,
trochu pobledlá, přesto s úsměvem
a slzou průhlednou,
takhle končí jeden sen, tvrdým úderem, to vím.
Ale proč já, já, když není žádný lék,
ale proč já, já, vždyť není mi tolik let,
život je krátký, chci být zpátky z těchto bílých stěn,
zadními vrátky chci jít zpátky, konec je tu, tak běž
já chci být sám.
Konečně už pravdu znám, ona má,
stejnou nemoc jako já, umírá,
možná ještě přijde den, možná přijde noc,
a pak nás povezou,
a možná, že se snad někdo ohlédne, to vím.
Ale proč já i Ty, já i Ty, když není žádný lék,
ale proč já i Ty, já i Ty, vždyť není nám tolik let,
život je krátký, chci jít zpátky z těchto bílých stěn,
zadními vrátky chci jít zpátky, konec je tu, tak běž,
já chci být sám.
Nakažená
Opravdová krasavice, ta má všechno, co má mít,
večer vyjde do ulice, k dispozici být,
na rtech rudou, oči modré, barvy válečný,
hlupák bude, kdo s ní půjde, sebevrah skutečný.
Život je ohrožen, nemoc je blízko,
jestli to přežiješ, tak jsi měl štístko.
Pro trochu štěstí, taky za prachy tvý,
poslala by tě do nebe,
svoji sukýnku lehce si vyhrne,
přitom myslí na sebe.
Tak co, půjdeš nebo ne, stačí jenom chtít,
nebo si hoď korunou, zda zemřít nebo žít,
proč se vůbec rozhoduješ, hledíš směrem k ní,
proč jen o tom uvažuješ, když nevíš, co je v ní.
Život je ohrožen, nemoc je blízko,
jestli to přežiješ, tak jsi měl štístko.
Pro trochu štěstí, taky za prachy tvý,
poslala by tě do nebe,
svoji sukýnku lehce si vyhrne,
přitom myslí na sebe.
Jseš frajer, jseš frajer, i když bys ji bral,
jseš frajer, jseš frajer, pokračuješ dál, dál, dál.
Křižník Hood
Tam, do mořských vln,
zní četné salvy kanónů.
Co s tím, obsluhy děl
touží po návratu domů.
Monstrum z oceli,
obrovská loď.
Pevnost ve vlnách,
postrach všech vod.
Se slavným jménem,
svý zkáze pluje vstříc.
Pýcha Británie,
sláva má rub i líc.
Ticho, hluboká noc,
všichni naslouchají vlnám.
Potom oheň a blesky
ruší noční klid.
Loď se poroučí k hlubinám.
Ženy a děti doma na muže čekají
Oni se jim nikdy z moře už nevrátí
Vojáci jsou v tranzu,
je to jak krutý sen.
Dnes ráno se narodil
jejich poslední den.
Křižník Hood, pohltil jej oceán.
Ocelový velikán na dně teď na věky spí.
Křižník Hood, rakev je ocelová.
Věčnost jej ve spárech má,
ty časy bojů pryč jsou.
Pryč je mnoho let,
jen racek nad mořem letí.
Pryč je onen svět,
jejich děti mají zas děti.
Tu a tam si někdy
snad ještě vzpomenou.
Na ten den,
kdy křižník vedl bitvu svou.
Dobře, že už skončil
ten krutých bitev čas
kdy lidé válčili
za hodnotu svých ras.
Nemůžou
Dobře znám svůj stav,
když se ze sálu vracím zpět,
slabý a unavený,
voda na kávu zas píská do noci,
vana se mi napouští,
víčka klesají a táhnou mě do spánku,
vydržím to ještě pár chvil,
káva pomáhá mi, já zítra mám zase hrát,
budu-li mít ještě dost sil.
Stále víc a víc si začínám připadat
jak nevinný před popravou,
že se publikum, moji přátelé odvrátí,
a že chodit přestanou,
často zdá se mi sen, jak se škrábu na pódium,
lidé mi pomáhají,
tam se otáčím, všichni sborově skandují,
nemůžou, nemůžou, nemůžou, nemůžou.
Ach bože, dej, dej mi sílu, ať vydržím,
ať už se netočí sál,
ach bože, dej, dej mi sílu, ať vydržím,
nedokázal bych zůstat sám.
Kávu zalévám, pak stoupnu si k zrcadlu,
je to film v původním znění,
sám se nepoznávám, je to strašný, jak vypadám,
jak člověka tohle změní,
tak se vyslékám a lehám si do vany,
potom půjdu konečně spát,
a když usínám, lidé ve spánku skandují,
nemůžou, nemůžou, nemůžou, nemůžou.
Ach bože, dej, dej mi sílu, ať vydržím,
ať už se netočí sál,
ach bože, dej, dej mi sílu, ať vydržím,
nedokázal bych zůstat sám.