Intro
Hrej, hrej si, hrej,
všechny prachy do mě dej.
Hrej, hrej si, hrej,
domů ještě nespěchej.
Hrej, hrej si, hrej,
blokuj,mince přidávej.
Hrej, hrej si, hrej,
už jsi můj, hrej…
Ještě
Ještě máš nebe nad hlavou,
ještě znáš vodu průzračnou,
stín stromů, co před sluncem tě skrývá.
Z moře znáš jenom čistou pláž,
z pralesů – řekni co znich máš?
Ať je kácí, ještě dost jich zbývá.
Svět bláznů a nic víc,
oči přimhouřený, tohle jde mimo mě.
Dobře vím, co chceš říct,
ještě velkej je svět, ještě dá se tu žít.
Zkus najít nebe bez mraků,
bez kouře, sirných oblaků,
Země svou tvář čím dál tím víc skrývá.
Z pahýlů lesy nevidíš,
za UV filtrem najdeš skrýš,
plynový masky – jo, to nám ještě zbývá.
Svět bláznů a nic víc,
oči přimhouřený, tohle jde mimo mě.
Dobře vím, co chceš říct,
ještě velkej je svět, ještě dá se tu žít.
Žárem svým slunce nás pálí,
z ropných skvrn moře umírá,
dým a plyn, plíce se dáví,
klenby stín ozón užírá.
Málo dnů, stačilo sto let,
modrá zem v křečích se svírá,
prázdno snů, není cesty zpět,
poslední rekviem zpívá.
Hrbáč
Kdo chceš, aby tě měl rád, bestie hrbatá,
páchal jsi lidem zlo, nikdo tě nepostrádá,
snad ani holka tvá, možná tě nemá ráda,
máš hezkej obličej, ale hrbatá záda.
V hlavě máš lež a podvod a prospěch svůj
a bůh tě potrestal za činy tvé,
klidně připravuj zradu a pikle kuj,
teď musíš poslouchat prokletí mé.
Každý tě odbude, nikdo ti nenaletí,
věřit ti nebudou už ani malé děti,
špína jde do hrbu, s podrazem bude větší,
dopadneš na hubu, jak tobě osud věští.
V hlavě máš lež a podvod a prospěch svůj
a bůh tě potrestal za činy tvé,
klidně připravuj zradu a pikle kuj,
teď musíš poslouchat prokletí mé.
Propadni se do pekel, kdo neznáš bráchu,
stále by jsi v cizím šatě chodit chtěl,
šaty lidi nedělaj, to by jsi měl znát,
a tak už si každý přeje abys šel.
No tak už jdi, ty svině, nelez sem mezi nás,
v životě nejsi v kině nikoho tu již nemáš.
Transplantace
Zase chcíp jeden nevinnej,
abys moh ještě chvíli žít na světě,
ty na to máš, ty prase.
Pro prachy se lidi zabíjej,
za prachy je možný i nemožný, no tak plať,
levně život nekoupíš.
Orgány tvý jsou prohnilý,
chceš dýchat dál.
Za srdce si zlatem zaplatíš,
do kapsy musíš šáhnout níž, alright,
připravte sál na zákrok.
Vyřežou nemocný srdce tvý,
zdravej kus jej brzy nahradí, zítra zas,
zas budeš žít jako dřív.
Orgány tvý jsou prohnilý,
chceš dýchat dál.
Milionář už je na sále,
má prachy a taky na mále,
má ještě přání vidět slunce,
doktor si umývá ruce.
Pacient teď rychle usíná,
nevinná obět umírá,
Srdce bije v cizí hrudi,
u konce svinstvo je.
Láska a kříž
Máš v očích stíny katedrál,
svíce cítím, tvůj dotek chci znát.
Tvé dlaně svírají upocený kříž,
nevinná hoříš tmou,
kdy se to zlomí v nás dvou.
Máš svůj svět, tak proč ti ho brát,
čítáš zákon, já chci milovat.
Je brzy, chceš mi říct, dál šílím touhou,
dál ve mě vidíš hřích,
kdy se to zlomí v nás dvou.
V modlitbách si často sníš,
jak uznávám svatej kříž,
k čemu je mi Otčenáš,
ty se modli, ty ho znáš.
Ne, nejsem svatej, jen nechej si ten kříž,
ne, nejsem svatej, mě už holka nezměníš,
ne, nejsem svatej, dál přesto chci tě mít,
ne, nejsem svatej, mě už holka nezměníš.
Hřích, hřích, strach všude kolem,
noc,noc, zas růženec pálí,
mříž, mříž a klíč je zlomen,
dost, dost, křičím ze spaní.
Já nejsem svatej, jen nechej si ten kříž,
ne, nejsem svatej, mě už holka nezměníš,
ne, nejsem svatej, dál přesto chci tě mít,
ne, nejsem svatej, mě už holka nezměníš.
Památka zesnulých
Vracím se rok co rok, s Památkou zesnulých,
dívám se na ženu, co klečí u nohou,
u nohou nehybných, tak metr pod zemí,
co už jít za tebou, má drahá, nemohou.
Pokládáš květinu, bohužel nechápeš,
nikdo se nedovtípí sám,
že jsem zas v pořadí, v čekárně na život,
potom se vrátím zase k vám.
Možná budu pes u tvých nohou spát,
možná budu kos za oknem zpívat,
možná na oběd si mě uděláš,
pak budu zas tam, kde mě právě máš.
Jak rád bych ti zprávu dal, ty mě však neslyšíš,
jenom slzy utíráš, pro smutek nevidíš,
smrtí život nekončí, nebožtík žije dál,
kdybych tohle věděl dřív, tak bych se pořád smál.
Sedm ran
Přináším zprávu vám, co pravil svatý Jan,
že sedm ran, sedm posledních pohrom,
se prý chystá na hlavy nehodných.
Slyšel tam mocný hlas, jak praví andělům,
co čeká nás, co mají vykonat a proč,
tak poslouchej, toť trest za činy a skutky Tvé.
Je možná ještě čas proroctví tohle odvrátit,
přemýšlet, zpytovat svědomí.
Rány se nezhojí, krví se naplní oceán,
řekami protékat bude krev nevinných.
Ví, že příští království vznikne na troskách,
žít budou vyvolení, zhyne zvěř dravá.
Přináším zprávu vám, co pravil svatý Jan,
že sedm ran, sedm posledních pohrom,
se prý chystá na hlavy nehodných.
Slyšel tam mocný hlas, jak praví andělům,
co čeká nás, co mají vykonat a proč,
tak poslouchej, toť trest za činy a skutky Tvé.
Je možná ještě čas proroctví tohle odvrátit,
přemýšlet, zpytovat svědomí.
Slunce nás spálit má, trůn šelmy se zahalí temnotou,
vyschne tok Eufratu, města se propadnou.
Ví, že příští království vznikne na troskách,
žít budou vyvolení, zhyne zvěř dravá.
Netvor
Paříž, Londýn, Moskva, Praha,
to jsou ta města,
každé z nich má svýho vraha,
bestie, co naháněj strach.
Policie nemá šanci zjistit,
kdo jsou,
lidé v noci nevycházej,
za každým rohem číhá vrah.
Chtěj prožít trauma z vlastního dětství,
žene je to do ulic,
posedlí krví maj jediné přání,
umírej a křič.
Policie právě dorazila na místo,
je jim to k ničemu, kdo jsou?
Policista vzadu blije, tohle ještě neviděl,
kdo to mohl udělat, kdo jsou?
Vrah se zatím doma směje a nikdo nic netuší,
pomalu se připravuje, kdo jsou?
Pro někoho naposledy rudé slunce zapadá,
kdo to asi dneska bude, kdo jsou?
Geniální mozky v hlavách,
vizáž nenápadnou,
kdyby třeba psali knihy,
Nobelova cena je nemine.
Poslední křeče oběti,
jsou jejich orgasmus,
vystříhávaj články z novin,
polepený stěny už maj.
Nad městem cítím protivnou tíseň,
jakoby klid před bouřkou,
někdo tu zpívá poslední píseň,
na rozloučenou.
Policie právě dorazila na místo,
je jim to k ničemu, kdo jsou?
Policista vzadu blije, tohle ještě neviděl,
kdo to mohl udělat, kdo jsou?
Vrah se zatím doma směje a nikdo nic netuší,
pomalu se připravuje, kdo jsou?
Pro někoho naposledy rudé slunce zapadá,
kdo to asi dneska bude, kdo jsou?
Já mám strach, v noci ven nevycházím,
to proto, abych nebyl v nebezpečí.
Leo
Leo, Leo, už stoupá, Leo, Leo, stanuješ,
Leo, Leo, očima hltáš, Leo, Leo, čaruješ.
Čáry a máry a zámky a hrady,
ta z toho časáku, ať už je tady,
ať už je tady, dřív než přijde stará,
no tak už se zjev, ty svině, co každýmu dáváš.
Na gauči, na divanu, na koberci, všude,
jestli se ti zjeví, no tak to teda bude.
Leo, Leo, má vnady,
Leo, Leo, erotický koma,
Leo, Leo, chceš ji mít tady,
Leo, Leo, chceš ji mít doma.
Čáry a máry a zámky a hrady,
ta z toho časáku, ať už je tady,
ať už je tady, dřív než přijde stará,
no tak už se zjev, ty svině, co každýmu dáváš.
Nahoru a dolů, stříky, stříky, stříky,
konečně jsi udělanej, no tak Leo díky.
Před koncem
Jdou myšlenky zlé, v dálce už svítá,
nový den vítá zatracené.
Kdo dal životu směr, kdo mu dal zdání,
nemám tu stání, nemám proč žít.
Měl jsem své já, pak přišel den,
to rádio, to rádio a strašné hlášení.
Strach a zklamání, nikdo tu není,
život se změní během pár chvil,
jen kříž, pod ním pár těl,
někdo je srazil a potom ujel
možná že pil.
Měl jsem své já, pak přišel den,
to rádio, to rádio a strašné hlášení.
Ti už jsou tam a já jsem zde,
odmítám a křičím ne,
nechci už žít, nechci být sám.
Už nechci slunce, nechci den,
už nikdy nechci vyjít ven,
pouštím si plyn a uléhám.
Moravanka
Když na ples vytáhnou mě, tak musím lejt,
hraje tam dechovka, ach běda,
nechci to poslouchat a chce se mi blejt,
fakt se to vydržet nedá.
Já mám rád metal, hodně nahlas,
toť kultura má.
Jeden z nich začne troubit na trumpetu,
ostatní koukaj, jak to umí,
když těmhle lidem pustíš Metallicu,
zacpou si uši, blbě čumí.
Moravanka, to je chasa veselá,
souložit a chlastat, potom spát,
na úřadech mají svoje fanoušky,
proč je nikdo nechce zakázat.
Ti, kdo chtěj určovat, co budeme hrát,
můžou nám políbit prdel,
tihleti staří stejně za to můžou,
že je tu takovej bordel.
Život po životě
Ze strany na stranu, je mi zle,
na hlavě masku, asi na kyslík, už to začíná.
Doktorčin úsměv,
jednou to asi přijít muselo.
Jakoby z dálky slyším křik,
nad hlavou visí otazník.
Připravte sál, proč bych vám lhal, já nechci zemřít,
studená rakev – strašná představa.
Pomalu to začíná, chirurg právě teď mě otvírá,
slyším jen, že zrychluje se pípání, jsou zklamaní,
Teď je slyšet plný tón, kolem mého těla strašný shon,
všichni se nade mnou naklánějí, teď je nevidím.
Prolétám dlouhým, černým tunelem,
z dálky se blíží jasné světlo.
Vítaj mě tam mí drazí zesnulí,
je tam moc fajn a je tam teplo.
A létám, a létám, já létám, já létám
Najednou mě odhání, že mám ještě poslání,
ještě nepřišel můj čas, musím zpátky mezi vás.
Po tváři jemné plácání, hlásím hladké přistání,
začíná zas první den, tohle přece nebyl sen.
Skoč mi
Já bydljáju v panjeljákje, kdě bydljáješ ty Jana?
A ja tóže v panjeljákje a tak mi skoč na cara.
Aňo, aňo, aňo, aňo a já tjebja ljublju Jaňo,
jesť u těbja sabáka, skoč mi na ptáka.
Potom buděm jéchať v Maskvu, tam těbje ja pakažu lásku,
vsjo tam bůdět charašo a ja bodo na kašo.
A ja bůděm balšoj gěroj, bůděš chadiť do kina,
ničevo, ljen skaži ano, pakažem ti Lenina.
Aňo, aňo, aňo, aňo a já tjebja ljublju Jaňo,
jesť u těbja sabáka, skoč mi na ptáka.
Potom buděm jéchať v Maskvu, tam těbje ja pakažu lásku,
vsjo tam bůdět charašo a ja bodo na kašo.
Pasmatri, kak ja krasívoj, pasmatri mi na glaza,
my buděm v Sajuze živjoť a tak mi skoč na plaza.
Aňo, aňo, aňo, aňo a já tjebja ljublju Jaňo,
jesť u těbja sabáka, skoč mi na ptáka.
Potom buděm jéchať v Maskvu, tam těbje ja pakažu lásku,
vsjo tam bůdět charašo a ja bodo na kašo.
Pačemu ně chačeš minja, pačemu ty adchadiš,
kto na mňja budět rabotať a tak mi skoč na chladič.
Aňo, aňo, aňo, aňo a já tjebja ljublju Jaňo,
jesť u těbja sabáka, skoč mi na ptáka.
Potom buděm jéchať v Maskvu, tam těbje ja pakažu lásku,
vsjo tam bůdět charašo a ja bodo na kašo.
Jehla
Máš za sebou jehly velkoměsta,
taky dlouhou cestu do lesů,
jsi vyroben z omamnýho těsta,
chceš to změnit sám a bez keců.
Nechceš publikum na svý cestě zpátky,
bude to těžký a nebude to krátký.
Máš několik starých dobrých přátel,
co ti drogy pod nos nestrkaj,
tvá minulost, velký černý kráter,
ruce se klepou, neposlouchaj.
Celta nad hlavou, k ránu těžký absťák,
když se ti uleví, je to malý zázrak.
Znáš jenom stín svůj a stromů,
až bude po všem, pak půjdeš domů.
Ještě pořád v tom lítáš,
někde tam v dálce svítá.